Napsali o nás

Přírodní zahrada se skálou…

   Zahrada, která svou podobou rozhodně nepatří mezi tradiční realizace, je majetkem Miloslava Kožnara z Bechyně, který ji využívá jako soukromou. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že tímto pozoruhodným dílem přispěl také ke zkrášlení části jihočeského lázeňského města, protože jeho zahrada je vidět nejen z vyhlídek u bechyňského kláštera, ale i z druhé strany řeky Lužnice, kudy vedou procházkové trasy.

   Pozemek, na kterém se tato pozoruhodná realizace nachází, byl v minulosti velmi zanedbán. Ještě před několika léty se zde nacházely jen polorozpadlé kamenné zídky a rumiště s mnoha odpadky doplněné náletovými dřevinami, dvoumetrovými kopřivami a spoustou plevelných rostlin.

   Tato zahrada je atypická v tom, že v sobě zahrnuje nejen nejrůznější scenerie dřevin a okrasných rostlin, ale i skály, jež k tomuto pozemku těsně přiléhají. A i když nejsou majetkem zmíněné osoby, při údržbě zahrady a jejím utváření se k nim chováme, jako by do realizace patřily. V dávné minulosti byly tyto pozemky součástí terasovitých zahrad bechyňského kláštera, o čemž svědčí i řada dříve polorozbořených a rozbouraných zídek, které jsme z části obnovili. Mnichům sloužila zahrada nejen k pěstování nejrůznějšího ovoce a zeleniny, ale v souladu s jejich duchovním posláním také k rozjímání. Kromě zeleniny tu pěstovali i vinnou révu, kterou se sem i dnes snažíme opět vysazovat.

   Ještě předtím, než jsme byli přizváni, abychom pozemek zrekultivovali a vytvořili na něm zahradu, bylo zde pokáceno mnoho vzrostlých dřevin, které dnes možná v některých partiích z hlediska koncepce a utváření zajímavých kompozic mohou chybět. Ale taková už je realita. Naše firma musela v prvé řadě pozemek vyčistit od náletových dřevin, odvézt množství černých skládek a provést odpařezování (likvidace pořezů zbylých po kácení dřevin). Dále následovala herbicidní clona, kdy jsme pozemek v průběhu jedné vegetace opakovaně ošetřovali herbicidními látkami proti plevelům. Pokud by se totiž postřik provedl jen jednou, odolnější plevele vyrazí znovu a danou plochu opět zkolonizují. Následně došlo k rekonstrukci polorozpadlých zídek většinou tradiční a historicky odzkoušenou metodou tzv. „na sucho“. Takto budované zídky se dají velice snadno osazovat suchomilnými rostlinami a dokonce se zde daří i vzácným druhům.

   Procházku zahradou můžeme začít v její zadní části, kde stojí tzv. „Rybárna“. Jedná se o malý atypický zahradní altán přistavěný ke skále, který je celoročně obyvatelný díky vnitřním krbovým kamnům. Zároveň je zde veliká terasa, z níž je možné chytat ryby v Lužnici. Důležitou součástí tohoto odpočinkového zákoutí je také ohniště s posezením na mohutných kmenech starých stromů. U altánu je na první pohled vidět i mohutná terasa vytvořená ze silných smrkových trámů, které byly opáleny nad ohněm, a zábradlí, jež zabraňuje přepadnutí dolů. Zajímavostí této stavby je bezesporu přírodní osázená střecha ležící na smrkových trámech, na nichž se nachází izolace, poté vrstva substrátu a vegetace v podobě skalniček a drobných pokryvných rostlin. Díky nim při pohledu shora zapadá střecha bez problémů do okolního prostředí a to, že se jedná o zakrytí altánu, dokládá pouze komín z kamene. Důležitou součástí profilu střechy je i štěrková vrstva, která leží na hydroizolační fólii a díky mírnému spádu odvádí přebytečnou dešťovou vodu.

   Velmi podstatné z hlediska výškového uspořádání zahrady jsou terasy, na nichž můžeme vidět i odpočinkové lavičky. Vysázeli jsme zde vinnou révu a ovocné stromky, ale dala by se zde pěstovat i zelenina, neboť zemina je v této lokalitě velice úrodná. Tehdejší mniši půdu neustále obdělávali, hnojili a z hlediska kvality bychom tak dnes mohli hovořit téměř o černozemi, která je bez kamení a v dostatečně hlubokém profilu.

   Užitková zahrada, v níž najdeme i některé druhy drobného ovoce jako maliny, ostružiny, ale dokonce i mrazuvzdorné fíky, přechází nenásilně v okrasnou část, která, jak je vidět z přiložených fotografií, jednoznačně převládá. I když byla většina teras obnovena a zachována, ve vyšších patrech zahrady jsou vidět svahy, jež vznikly postupným hromaděním odpadu ze zahrad, který v dávných dobách po desetiletí shazovali obyvatelé Bechyně dolů ze skal, čímž došlo k překrytí původních teras. Jejich obnova by byla moc náročná a tak zde byly po urovnání pozemku vysázeny poléhavé jalovce doplněné skupinou zakrslých borovic, sloupovitých jalovců a množstvím dalších dřevin. Zídky, o kterých jsme se zmiňovali již na začátku reportáže, jsme se snažili stavět skutečně podle tradičních historických technologií „na sucho“. Výhoda takto skládaných zdí spočívá v tom, že vydrží velice dlouho, i když není použito žádného pojiva (malta, beton). Je to dáno strukturou zdi, díky níž nedochází k zadržování vody uvnitř, a to je velmi přínosné zejména v zimních měsících, kdy by hrozilo rozpínání ledem. Dobře postavená suchá zeď přetrvá staletí a navíc plně respektuje přírodní charakter zahrady. 

   Kromě rostlin, které byly na terasy a ke skalám dosazovány dodatečně, jsou zde k vidění i šeříky, které lze považovat za zplanělé, nebo nádherné netřesky, patřící rovněž k původní vegetaci. Kromě tohoto rostlinstva jsme zde vysazovali i některé druhy dřevin, jež by tu normálně nerostly. Pro oživení z jedné strany skálou uzavřeného prostoru jsou to například japonské javory, tisovce a jiné, které jsme umístili do spodní části zahrady. Rostou v naplaveninách, jež jsou opět velice úrodné, a protože je zde i vlhčí klima a zem bohatě zásobena vodou, japonským javorům ať již v červenolisté nebo zelené podobě se zde velice dobře daří a netrpí spálou listů ani v těch nejteplejších měsících. 

   Při projektové přípravě této realizace jsme se snažili filozoficky navázat i na historickou podstatu zahrady, která kromě jiného sloužila mnichům také k meditaci. To je vlastně důvod, proč zde nenajdeme žádné „divoké“ pestrobarevné výsadby, ani přehršel nejrůznějších rodů či druhů rostlin, jak to bývá v současných moderních realizacích zvykem. Především jsme se snažily vyhnout žlutolistým kultivarům. Červenolistých je zde jen pár a slouží coby dominantní barevné prvky, které mají za úkol vytvářet určitou hloubku prostoru a kontrast k okolním plochám včetně skal. Zajímavou dominantou spodního prostoru je i Gunera manicata, která pochází z vlhkých pralesů And a patří mezi rostliny s největšími listy. Toto stanoviště je pro ni vcelku dobré, i když ne úplně ideální, protože v letní době je zde přece jen trochu přísušek a ona pro svůj bezproblémový růst potřebuje neustále vlhkou půdu. Na části zahrady však počítáme s vybudováním mokřadu, kde bude mít naprosto ideální podmínky pro vývin svých listů.

   Z hlediska zahradnického je nezbytné upozornit také na vřesoviště, kde v době přípravy této reportáže převládala kvetoucí Genista (kručinka). Jinak se v zahradě pod skálou na místě, kam nesvítí odpolední slunce, nachází i malá sbírka kvetoucích rododendronů, které svými barvami ozvláštní daný prostor hlavně na jaře.

   Zajímavou lokalitou je jistě i louka ve svahu, která pozvolně přechází v les. Její prostor byl původně opět velice zanedbaný, plný odpadků. Ty jsme museli vyvézt, lokalitu vyčistit a podařilo se nám sem vysít kostřavu (Festuca glauca). Tato tráva je hezká nejen v době vegetace, kdy je zelená v zajímavých odstínech, ale i v době, kdy uschne a až do podzimu vytváří souvislý žlutohnědý porost. Tento svah se neseče, je ponechán v přirozeném přírodním stavu. Do budoucna zde plánujeme i výsadbu některých vhodných suchomilných bylin (např. mochny, koniklec a jiné), které zejména na jaře svah svými květy ozvláštní. Protože se tato plocha neseče, patří mezi důležité zásahy i pravidelná údržba selektivními herbicidy některých, především vlhčích partií, neboť by došlo k opětovnému rozbujení kopřiv apod. Mezi zajímavosti této zahrady patří i to, že zdejší skály jsou největším nalezištěm tařice skalní na povodí Lužnice. A protože Aurinia saxatilis na jaře nádherně kvete, proměňuje zahradu do neskutečné podoby, i když jen na krátký čas…

   Dole na břehu řeky jsou ponechány původní vrby, které se ale každý rok řežou tzv. „na babku“ a dosazeny do tohoto místa byly i Taxodia a Metasekvoje, z nichž, jak všichni věříme, vyroste jednou velice zajímavý háj. V nejnižších patrech pak můžeme najít i půdopokryvné bambusy, jež celý prostor ozvláštní a během vegetace jsou neustále zelené. Za zmínku stojí i to, že neuhynou pří zaplavení vodou.

   Tato realizace je zvláštní hlavně z toho důvodu, že se zde podařilo i díky vnímavému investorovi citlivě skloubit nově realizované zahradní scenérie a přírodní skály, které jsou nedílnou součástí zahrady. A protože se jedná o pozemek, který je určen k trvalému obývání, během krátké doby zde vyroste rodinný dům, jehož obyvatelům můžeme samozřejmě v tom dobrém slova smyslu jen závidět…

 

Autor příspěvku: Roman Sekal

Okrasné Zahradnictví Sekal

tel. 723 029 019, www.ozsekal.cz

In: ZAHRADNICKÁ KUCHAŘKA, 11.7.2013

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode